Miroslav Staněk, Ph.D.

Po celou dobu studií i pracovní praxe se snaží skloubit témata „přírodních věd a techniky“ s problematikou „lidského přístupu“ k této oblasti. Na studiích „čistě technické fyziky“ (Fakulta aplikovaných věd ZČU, obor Fyzikální inženýrství) získal základní fyzikální a matematickou gramotnost, kterou mu souběžné studium filosofie (Filosofická fakulta ZČU, obor Teorie a dějiny vědy a techniky) pomáhalo zasadit do humanitního a historického rámce. Následné absolvování oboru Učitelství odborných předmětů na Pedagogické fakultě JČU mu poskytlo povědomí o principech formálního vzdělávání a nové úhly pohledu na percepci přírodovědných zákonitostí v myslích lidí (žáků). Studia završil seznámením se s principy vzdělávání neformálního v oboru Pedagogika volného času na Teologické fakultě JČU.  Jeho každodenní pracovní činnost spočívá v hledání různých způsobů implementace ICT do výuky, konkrétně na poli tzv. interaktivní výuky přírodních věd. Díky zkušenostem s vyučováním na ZŠ, SŠ i VŠ se snaží věnovat filosofickým metodologickým otázkám, když sleduje, jakým způsobem v žákovské mysli vzniká percepce přírodovědných zákonitostí. Neustále se ptá (a učí žáky ptát se) z jakých (často mylných) předpokladů v poznávání vycházíme, kde začíná a končí oblast naší poznávací jistoty, kde jsou hranice „vědeckosti“ v lidském poznání světa, z jakých „zdrojů“ můžeme při našem učení o světě čerpat a jakých „autorit“ se v poznávacím procesu můžeme dovolávat. Klade důraz na empirickou zkušenost poznávajícího. Sleduje, jak žáci nahlížejí a chápou přírodní fenomény a zabývá se tím, kterak se jejich chápání v posledních desetiletí proměňuje.