Jak se mohou vysoké školy připravit na bezkontaktní nebo částečně bezkontaktní výuku?

V současné době, kdy se epidemiologická situace mění každým dnem, je potřeba klást si otázku, co můžeme udělat pro to, abychom byli připraveni flexibilně upravit formy výuky. Nouzové distanční vzdělávání, které jsme realizovali v prvním pololetí roku 2020, bylo specifické tím, že nebyl čas se jakkoli připravit. Vymýšlela se řešení ad hoc, nepočítalo se nejdříve ani s tím, že by ta řešení měla být funkční delší dobu. Teď je situace jiná, vidíme, že problémy se mohou vracet a situace se může měnit ze dne na den. 

V distančním a on-line vzdělávání je důležitý přístup podle zásad učení zaměřeného na studenta (learner-centered learning). Vzdělávací instituce nemá přemýšlet, jak předá desítkám a stovkám studentů výukový obsah, ale jak se budou jednotliví studenti učit, jak bude vypadat jejich studijní den, týden, měsíc a jak se jednotliví studenti vypořádají se studijní zátěží při změně formy kontaktu se vzdělávací institucí. 

Pro přípravu kvalitní vysokoškolské výuky na dálku lze doporučit následující kroky: 

1. Garant studijního programu zajistí podrobné sdílení informací mezi vyučujícími v předmětech jednotlivých ročníků. 

Vhodné je uskutečnit schůzku vyučujících a vytvořit cloudový prostor, do kterého vyučující uvedou svůj plán, jakým způsobem zajistí bezkontaktní výuku. Společně pak tým vyučujících daného studijního programu a v daném ročníku dořeší proporce synchronního versus asynchronního e-learningu v jednotlivých předmětech, rozvrh videokonferenčních hodin a podobu úkolů a samostatné nebo skupinové práce studentů. Zvlášť je třeba zamyslet se nad individuálním plánem pro studenty se speciálními vzdělávacími potřebami. 

Součástí diskuse nad bezkontaktní výukou bude řešení technického zázemí jednotlivých vyučujících a dohoda na volbě používaných platforem pro realizaci on-line výuky. Platforma nemusí být zcela jednotně zvolena u všech předmětů a vyučujících, ale je třeba počítat s tím, že velká různorodost bude studentům komplikovat situaci. Proto z větší části by v jednom studijním programu měl mít student zajištěnou bezkontaktní výuku na jednotné platformě a jiné platformy by měly být využívány jen v odůvodněných případech a pokud mají benefit specifických funkcí, které jednotná platforma neobsahuje a pro naplnění vzdělávacích cílů konkrétního předmětu jsou nutné.

Dohoda vyučujících napříč studijním programem je náročný proces, zvlášť pokud vyučující učí v různých studijních programech a různých ročnících. Je to ale nutný krok pro získání jasné představy o tom, jak budou studenti v čase bezkontaktní výuky pracovat a jakou roli v tom jednotliví vyučující mají hrát. 

2. Vysoká škola na celouniverzitní, fakultní i katedrální úrovni věnuje pozornost vzdělávání vyučujících pro zajištění flexibilních forem výuky.

Při přípravě a realizaci bezkontaktní výuky nelze spoléhat pouze na spontánní schopnosti vyučujících. Jedná se o náročnou změnu, jejíž podstata není ani tolik v použití technických prostředků, které jsou často intuitivní a dají se použít bez velkých komplikací a náročného zaškolení. Podstata je především v potřebě promyslet výuku důkladně z metodického hlediska a obvykle výrazně upravit až změnit přístup ke studentům, nově zpracovat zadání praktických a skupinových úkolů, dobře naplánovat formu a způsob hodnocení studentů a zpětnou vazbu. 

Distanční vzdělávání se ve světě etabluje od sedmdesátých let s rozvojem otevřených univerzit a výrazně pak od devadesátých let dvacátého století s rozvojem internetu. Jsou vytvořeny rámce kvality pro distanční vzdělávání, návody, příklady dobré praxe, k dispozici je celá řada výzkumů, studií i metodik. Do tohoto rozsáhlého světa distančního vzdělávání velká většina českých pedagogů nyní nahlíží poprvé a není žádoucí, aby se zde bez pomoci topili nebo hledali úplně sami cesty, jako by nebylo možné se učit od zkušenějších. Proto je zcela zásadní vytvořit na vysoké škole pro všechny vyučující různorodé vzdělávací příležitosti – zajistit různé typy vzdělávacích kurzů v různých časech a úrovních, nabídnout individuální konzultace s metodiky distančního vzdělávání a poskytnout i dostatek příležitostí pro samostudium on-line. Vlastní zkušenost vyučujícího s distančním vzdělávání v roli studenta je velmi významným prvním krokem pro správné nastavení distanční výuky pro studenty. 

V optimálním případě vysoká škola nabídne vyučujícím širokou paletu vzdělávacích kurzů a metodické podpory a následně vyžaduje na vyučujících, aby doložili, jakým způsobem se na distanční výuku technicky a metodicky připravili. Způsob přípravy může být značně individuální, ale prokazatelný. 

3. Vysoká škola digitalizuje administrativní procesy a omezí oběh tištěných dokumentů.

Studium na vysoké škole je provázeno výraznou administrativou. Je zvykem obíhat fyzicky vyučující a vedoucí kateder pro získání jejich podpisu na různorodé žádosti apod. S přípravou bezkontaktní výuky tedy úzce souvisí i požadavek na digitalizaci velké většiny procesů, které na vysoké škole probíhají. V průběhu nouzového stavu se podařilo digitalizovat nebo zjednodušit celou řadu těchto procesů a je potřeba nyní nevracet vše do starých kolejí, ale naopak ještě podrobněji promyslet a upravit za tím účelem směrnice a další normy vysoké školy.

Na výše uvedené tři body by se nyní měly soustředit všechny vysoké školy v České republice, aby byly schopné flexibilně zareagovat na změny epidemiologické situace. Všechny tři výše uvedené body zároveň vedou k celkovému žádoucímu a dlouho očekávanému rozvoji vysokých škol v oblasti flexibilních forem výuky a přístupu zaměřeného na studenta.

Lucie Rohlíková

Celoživotní a distanční vzdělávání

Západočeská univerzita v Plzni