Příklady dobré praxe on-line výuky na ZČU – 12. díl (Možnosti zadávání, prezentace a reflexe autorské tvorby v LMS Moodle)

Monika Plíhalová, Zlata Hokrová

Jak lze efektivně využít nová média při distanční výuce (nejen) v oblasti výtvarné výchovy a přitom zároveň pomoci studentům učitelství osvojit si základní dovednosti při práci s těmito médii, aby byli jako budoucí pedagogové schopni u dětí rozvíjet digitální gramotnost?

O tom si dnes budeme povídat s Mgr. Monikou Plíhalovou z Katedry výtvarné výchovy a kultury Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni.

Jednou ze základních součástí Vaší výuky jsou činnostně zaměřené předměty, k nimž neodmyslitelně patří vzájemná interakce a dialog. Jak se Vám daří suplovat tyto aktivity při distanční výuce?

Monika Plíhalová: Při distanční výuce výtvarné pedagogiky naráží vyučující na řadu překážek. Problematické jsou především činnostně zaměřené předměty, jejichž výstupem je reflektovaná autorská tvorba. Setkávají-li se učitelé a studenti v ateliéru, objevují možnosti výtvarných vyjadřovacích prostředků na základě dialogu. Aby vyučující usnadnili studentům cestu k realizaci jejich autorského záměru, diskutují s nimi a pomáhají jim nalézt řešení problémů objevujících se během tvorby. Vyústěním semináře bývá závěrečná reflexe, během které studenti prezentují svou práci ostatním a obhajují její koncept. Ověření komunikačních účinků obrazu se neobejde bez spoluúčasti druhých.

Výuka na dálku živou tvůrčí atmosféru, kterou studenti zakouší ve skupině, neumožňuje. Přesto existují nástroje, které mohou suplovat alespoň některé výukové situace.

V první řadě je možné nabídnout takové výrazové prostředky, pro které je využití počítače přímo nezbytné. Nová média hrají v současném umění důležitou roli a je škoda jejich potenciál ve výtvarném vzdělávání nevyužít. Osvojování postupů práce s jednoduchými počítačovými programy lze distanční výukou poměrně snadno zprostředkovat. Ostatně, i široká veřejnost se při zacházení s digitálními nástroji často spoléhá na množství volně dostupných video tutoriálů, ve kterých je postup práce vizualizovaný.

V letním semestru 2019/2020 jsem se rozhodla se skupinami studentů primární a preprimární pedagogiky realizovat distanční formu výuku s cílem naučit je uplatňovat základní principy animovaného filmu a některé možnosti fotografie. I studenti učitelství prvního stupně či mateřských škol by měli disponovat základními dovednostmi při práci s novými médii, aby byli jako budoucí pedagogové schopni u dětí rozvíjet digitální gramotnost, tolik potřebnou k životu v současné společnosti.

Pro zpřístupnění základů animování studentům jsem připravila autorské video s využitím animace objektů a tzv. pixilace (animování lidské postavy). Použila jsem ho jako příklad, na kterém jsem studentům názorně demonstrovala tvorbu animace od začátku do konce.

Tvorbu animovaného filmu na námět „drama v karanténě“ jsem zadala prostřednictvím Moodle. Zde jsem umístila video nahrávku obsahující: 1) krátké seznámení se stop motion animací na příkladu práce současného animačního studia „PES“; 2) uvedení do tématu a motivaci k tvorbě animovaného videa; 3) ukázku autorského animovaného videa a rekapitulaci postupu jeho tvorby; 4) tutoriál k zacházení s volně dostupnými programy využitelnými k tvorbě filmu.

Videonahrávku jsem zpracovala s pomocí volně dostupného softwaru OBS Studio, který umožňuje snímat obrazovku, a střih jsem provedla v OpenShot Videoeditoru, rovněž volně dostupném programu. K pořizování nahrávky jakéhokoli instruktážního videa či přednášky lze však samozřejmě využít pestrou škálu jiných programů. Jako užitečný nástroj mohou jednoduše posloužit i platformy pro videokonference. Např. Google Meet či MS Teams umožňují nahrávat setkání se sdílením obrazovky, dokonce i bez přítomnosti ostatních účastníků.

Moodle umožňuje vložit video formou odkazu na YouTube. Potom si ho mohou studenti snadno přehrát přímo v online výukovém prostředí.

Výhodou video nahrávky ve výuce je, že zůstává studentům stále k dispozici a mohou se k ní kdykoli vracet. Nevýhodou je bezesporu absence interakce. Studenti proto mohli využít průběžných konzultací. Video odevzdávali formou příspěvku v diskuzním fóru v Moodle, rovněž prostřednictvím odkazu na Youtube.

V krátké době se naučili ovládat základní nástroje pro tvorbu animovaného filmu na principu stop motion a za improvizovaných podmínek vytvořili krátká animovaná videa. Herečkami v drobných dramatech z života v karanténě se pro ně staly domácí potřeby. Zjistili, že k tvorbě jednoduchého animovaného filmu není třeba speciálního vybavení a pokročilých programů. Mobilní telefon dokáže nahradit drahý fotoaparát, místo stativu je možné fixovat fotoaparát třeba i gumičkou. Dokázali si tak snáze představit realizaci podobného úkolu v podmínkách běžné školní třídy.

Dostupnost pomůcek při distanční výuce považuji za důležitý faktor, který přispěje k její úspěšné realizaci.

Ukázky studentských videí s reflexí:

Videa byla prezentována na stránkách fakulty v sekci Kreativita v době krize.

K tvorbě videa mě inspirovala situace, ve které se právě nacházíme. Snažila jsem se, i přes všechny starosti a různé strachy, které prožíváme, najít co nejvíce kladného. Chtěla jsem, aby z něj čišela pozitivní energie, která je právě v této chvíli velice důležitá. Tím jsem chtěla ostatní povzbudit. I přesto, že procházíme velice zvláštní a pro nás všechny opravdu náročnou dobou, měli bychom stále zůstávat pozitivní a nepřehlížet všechno to krásné, co se kolem nás děje. Věřím, že pokud zůstane pozitivní naše mysl, vše zvládneme a překováme a jednoho dne budeme na tuto vzácnou zkušenost s nadhledem vzpomínat.

Stop motion video jsem vytvořila za ztížených podmínek v karanténě. Fotografie jsem snímala mobilním telefonem. Místo stativu jsem využila stůl, nebo jsem mobilní telefon připevnila na části židle pomocí gumičky.

Aneta Králová, 1. ročník Učitelství pro MŠ

Tento krátký animovaný film vypráví o černé, trochu ušmudlané rukavici, která je opuštěná a snaží se najít stejnou do páru. Hlavní je zde pocit opuštění, který nejspíš většina z nás momentálně prožívá. V jeden moment to rukavice vzdá, a sklesle se posadí, protože si myslí, že už se nikdy nesetkají. Následně však svitne naděje a z nečekaného místa se druhá objeví. Takhle si představuji já setkání s mými nejbližšími po skončení krize. Těším se, až je budu moci všechny zase obejmout. Takže má myšlenka byla se nevzdávat a myslet pozitivně, protože věřím tomu, že stejně jako na rukavici čekal šťastný konec, čeká i na nás.

Zezačátku jsem se tvorby animovaného filmu obávala, ale mile mě překvapilo, že už samotný proces mě velmi bavil. Technické obtíže, se kterými jsem se musela vyrovnat, byly světlo a stín. Zjistila jsem, že záběry focené proti oknu nejsou správnou volbou a že na některých záběrech se v pozadí mění můj stín.

Kateřina Hošková, 1. ročník Učitelství pro MŠ

Velice důležitou součástí výtvarného vzdělávání je prezentace a reflexe tvorby. Již v očekávaných výstupech RVP ZV je jasně stanoveno, že by měl žák dokázat svou práci prezentovat, objasnit, reflektovat a porovnat s přístupy ostatních, tj. ověřit komunikační účinky svého vizuálně obrazného vyjádření. Jak však ověřovat komunikační účinky obrazu během distanční výuky? Jednou možností je sdílení obrazovky v průběhu videokonferencí. U početnějších skupin využívám také diskuzního fóra v Moodle. Příspěvky v diskuzním fóru umožňují vložit obrázek (do velikosti 2MB) včetně komentáře a zároveň reagovat na tvorbu ostatních. K diskuzi studenty zpravidla vyzývám přímo v zadání úkolu (např. „Prohlédněte si práce ostatních a zareagujte v diskuzi alespoň na jednu z nich. Napište, v čem se shoduje s Vaší a v čem se naopak liší.“) I při asynchronní formě distanční výuky je tak možné sdílet zkušenosti s ostatními.

Vložení řešení výtvarného úkolu (fotosbírky dle vzoru B. a H. Becherových) do Moodle ve formě diskuzního příspěvku. Autorka je studentkou programu učitelství pro 1. stupeň.

Příspěvky v diskuzním fóru – možnost sdílet zkušenosti s tvorbou.

Distanční výuka vyžaduje hledání alternativních cest, jak dospět ke vzdělávacímu cíli. I když osobní setkávání nikdy zcela nenahradí a výtvarné vzdělávání výrazně ochudí o haptické vjemy, může být pro zúčastněné přínosem. Nejen současná výtvarná pedagogika vyžaduje od učitelů pružnost a kreativitu, schopnost improvizovat a reagovat na aktuální dění. Využívání nových technologií a objevování nových platforem pro prezentaci umění může tyto kompetence prověřit a tradiční způsob výuky přirozeně doplnit.

Máte tip na zajímavou aplikaci pro výuku na vysoké škole nebo nápad, jak využít dostupné on-line nástroje, aby byla výuka efektivnější a zajímavější? Podělte se s námi o své zkušenosti. Kontaktujte nás prostřednictvím e-mailu na adrese hokrova@rek.zcu.cz.

Další díly seriálu příkladů dobré praxe on-line výuky na ZČU najdete zde: