Příklady dobré praxe výuky na ZČU – 21. díl (Projektová výuka)

Roman Mouček, Zlata Hokrová

Co se stane, když člověk nahradí standardní cvičení tvorbou projektu a do přednášek zapojí e-kvízy? Projeví se taková změna na výkonech studentů? Jaké jsou výhody takového přístupu a s jakými úskalími je třeba počítat?

O zkušenostech se zapojením projektů do výuky jsme si povídali s doc. Ing. Romanem Moučkem, Ph.D., z Katedry informatiky a výpočetní techniky Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni.

Proč jste se rozhodl pro výuku prostřednictvím projektů a jak probíhají vaše hodiny?

Roman Mouček: Hlavní důvody využití projektové výuky byly v zásadě dva. Prvním z nich je podstata samotného předmětu s názvem Základy softwarového inženýrství, ve kterém se studenti seznamují, zjednodušeně řečeno, s procesy a okolnostmi vývoje softwaru. To by se velmi špatně popisovalo a procvičovalo na oddělených malých úlohách. Jen větší a ucelený projekt postaví studenty před řadu skutečných problémů, na které mohou narazit při vývoji softwaru v praxi. Druhým důvodem je motivace. Každý týmový projekt má svého zadavatele, kterému na výsledku projektu záleží. Studenti jsou tak motivováni podat (a skutečně podávají) lepší výkon, nežli je tomu v případě „šuplíkových“ prací.

Další motivační složkou práce je různorodost softwarově inženýrských zadání týmového projektu, o něž studenti na začátku soutěží s ostatními týmy s cílem získat to zadání, které se jim nejvíce líbí. Různorodost se projevuje i v rolích, které studenti zastávají. Běžně pracují ve tří- až pětičlenných týmech, přičemž má každý tým svého vedoucího, zatímco si zbývající studenti rozdělí role typické pro práci v týmech vyvíjejících software.

Samotné zadání projektu probíhá v prvním týdnu semestru. Na počátku je relativně strohé (má především zaujmout), studenti dostanou jen stručný popis zadání a případně krátkou prezentaci zadávajícího. Důležitou prací studentů je tak po výběru zadání (v otevřené soutěži s dalšími týmy) své zadání tzv. specifikovat, k čemuž je dobré umět se ptát a vytáhnout ze svého zadavatele vše důležité (přičemž zadavatel občas neví, co chce, a nedá pokoj, dokud to nedostane). Práce na projektu je pak rozprostřena rovnoměrně během celého semestru. Studenti pracují na dílčích úkolech a mají během semestru stanovené milníky, na nichž jsou průběžně hodnoceni. Díky tomu studenti zpravidla nemají tendenci zpracovávat projekt na poslední chvíli (přesto se každý rok najde tým, který se o to pokusí).

Váš předmět sestává z přednášek a cvičení. Jsou takto projektově zaměřeny všechny hodiny?

Roman Mouček: Všechny ne, pouze cvičení. Přednášky zůstávají zachovány, i když slovo přednášet snad ztrácí svůj původní význam.

Při přednáškách se nejprve věnujeme celkovému kontextu (v našem případě vývoji software). Od třetí „přednášky“ většinou začínáme úvodním krátkým opakováním – online e-kvízem, který testuje, jak moc či málo studenti pochopili předchozí témata. Jeho velkou výhodou je, že jej lze prakticky stejně provádět jak při prezenční, tak při online výuce, stačí mít s sebou alespoň chytrý telefon. Důležité také je, že se e-kvízu mohou studenti účastnit anonymně (pod pseudonymem), aby neměli obavy, že se „ztrapní“ před ostatními.

Na přednášky běžně dochází externí lektoři – specialisté na daná témata. V hodinách hodně dbáme na dobré definování a oddělování témat a jejich zařazení do celkového kontextu (ve smyslu „vím, kam jdu a proč, co tam budu dělat a kde teď zrovna jsem“, aneb jakmile se cítím jako Jeníček či Mařenka v hlubokém lese, vyučující to možná nezvládl). Předposlední týden semestru je shrnující a opakovací, jeho smyslem je poskytnout nadhled nad skoro skončeným semestrem a tématy předmětu, zdůraznit důležité, a tím trochu ulevit hlavě i duši tváří v tvář největší studentské starosti – co očekávat od zkoušky. Poslední týden je pak věnován studentským prezentacím – studenti obhajují (docela rádi) před všemi svými spolustudenty svůj týmový projekt.

Narazil jste při tomto stylu výuky na nějaké problémy?

Roman Mouček: Samozřejmě. A některé z nich jsou i obtížně řešitelné, stejně jako v běžném životě: Problém je například to, že zadavatelé někdy přivírají oči nad termíny a hodnocením prací studentů, protože potřebují, aby byla práce skutečně dokončená. Dalším problémem je, že mentorské konzultace vyučujících s jednotlivými týmy jsou relativně namáhavé. Vyučující nemají příliš velkou možnost proniknout do jednotlivých zadání tak, aby mohli dát studentům detailní věcnou zpětnou vazbu ohledně samostatného výsledku (ten zná jen zadávající), a tak jsou odkázáni především na hodnocení procesu. Další a stále ještě žijící slabinou je fakt, že předmět je příliš obsáhlý. Každý rok se mi zdá, že některé další věci jsou nedůležité, a je dobré je vypustit. Potenciální problém představuje i situace, kdy se ve studentském týmu někdo tzv. veze. Pokud mu/jí to tým dovolí, nemá vyučující moc šancí toto plně rozpoznat, a tak jsou vedoucí týmu hned od počátku nabádáni, aby podobný typ problému neházeli za hlavu (nebo na to sami doplatí vlastním zvýšeným úsilím) a aktivně jej i s vyučujícími řešili.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Roman Mouček: Nebudou tříhodinové přednášky, ale jen dvouhodinové a základní témata, která se normálně přednášejí tzv. frontálně, budou předtočena v cca 10 minutových oddělených blocích. Dvouhodinovka na místě pak bude obsahovat krátké shrnutí předtočeného, vysvětlení nepochopeného, e-kvízy a případové studie. A právě teď spolu se studenty vymýšlíme, jak to udělat, aby se na předtočená videa (rádi) podívali dříve než před zkouškou. Ale o tom až příště. 🙂

Máte tip, jak udělat výuku na vysoké škole efektivnější a zajímavější? Podělte se s námi o své zkušenosti. Kontaktujte nás prostřednictvím e-mailu na adrese hokrova@rek.zcu.cz.

Další díly seriálu příkladů dobré praxe on-line výuky na ZČU najdete zde: